Jak získat teplo z okolního vzduchu?

Okolní vzduch je k dispozici všude, vzduchová tepelná čerpadla jsou investičně méně náročná. Vzduch se ochlazuje ve výměníku tepla umístěném vně budovy. Protože ve vzduchu je tepla poměrně málo, musí výměníkem procházet velké objemy vzduchu. Je tedy nutný výkonný ventilátor. Ten je zdrojem určitého hluku, proto je potřeba volit umístění výměníku pečlivě, aby hluk neobtěžoval obyvatele domu ani sousedy. Venkovní část by neměla být ani v místech, kde se mohou tvořit "kapsy" studeného vzduchu. Vzduchová tepelná čerpadla jsou schopná pracovat i když je venku cca -12 °C, poté je nutné zapnout další tepelný zdroj. Při nízkých teplotách se na venkovním výměníku tvoří námraza. Energie spotřebovaná na její odtávání může výrazně zhoršit celkový topný faktor a tím zvýšit provozní náklady.


Slyšel jsem, že lze získat teplo z povrchové nebo podzemní vody?

Voda v toku nebo rybníku se může ochlazovat tepelným výměníkem umístěným buď přímo ve vodě, nebo zapuštěným do břehu vždy tak, aby nehrozilo zamrznutí. Podmínkou je vhodné umístění objektu, nejlépe přímo na břehu. Teoreticky je také možné vodu přivádět potrubím přímo k tepelnému čerpadlu a ochlazenou vypouštět zpět. Je zde ale mnoho technických i administrativních překážek.

Podzemní voda se odebírá ze sací studny a po ochlazení se vypouští do druhé, takzvané vsakovací studny. Podmínkou je geologicky vhodné podloží, které umožní čerpání i vsakování vody do stejného vodního horyzontu. Zdroj podzemní vody však musí být dostatečně vydatný (přibližně 15 - 25 l/min pro tepelné čerpadlo s výkonem 10 kW). Vhodných lokalit je velmi málo, takže toto řešení se v praxi příliš nepoužívá.

Co je zemní plošný kolektor?

Vrchní vrstva země je i v mrazivých dnech postačujícím zdrojem tepla. Tepelné čerpadlo používá tepelný výměník ze speciálního polyethylenového potrubí plněného nemrznoucí směsí a uloženého do výkopu (půdní kolektor). Půdní kolektor se umisťuje poblíž objektu v nezámrzné hloubce. Trubky půdního kolektoru se mohou ukládat na souvisle odkrytou plochu, nejméně 0,6 až 1 m od sebe. U plošných kolektorů se přímo nejedná o geotermální vytápění. Kolektor totiž odebírá ze země "pod sebou" pouhá 2 % energie, zbývajících 98 % odebere z vrstvy zeminy "nad sebou". Tam ale není geotermální teplo ze země, ale akumulovaná solární energie ze slunce. Plošný kolektor je tak v podstatě rozměrný sluneční kolektor s nízkou účinností, doplněný o obrovský "hliněný" akumulátor tepla s ročním cyklem nabíjení a vybíjení. Na 1 m2 povrchu země dopadne ročně asi 2 000 kWh tepelné energie ze slunce, přitom plošný kolektor za rok ze stejné plochy odebere pouhých 40 až 70 kWh, což je jen 2,5 % z toho, co mu slunce dodá. Po pochopení tohoto principu je tedy jasné, že dobře provedený plošný kolektor se nemůže ani v dlouhodobém horizontu energeticky vyčerpat, protože během léta vždy s bohatou rezervou 100% regeneruje. Zároveň je to i odpověď na "nucenou odstávku pro regeneraci" plošného kolektoru během léta. Žádná není potřebná, energie dodávaná v létě ze slunce je tak vysoká, že kolektor s rezervou zvládá zároveň svojí regeneraci i dodávku tepla pro ohřev teplé vody nebo třeba pro bazén. Velikost plošného kolektoru závisí na tepelné ztrátě vytápěného objektu, typu zeminy a typu topného systému. V běžných podmínkách pro dům s tepelnou ztrátou 9 kW postačí plocha pro kolektor kolem 320 m2. Takto velké kolektory lze obvykle umístit na stavební parcelu o celkové velikosti od 500 m2, což je velikost, kterou většina stavebních parcel splní.


Kombinace vytápění a klimatizace?

Pouze geotermální vrty a energetické piloty, jako jediné zdroje nízkopotencionální energie můžeme využít na akumulaci přebytečné tepelné energie v letních měsících. Uloženou naakumulovanou energii je možné poté čerpat na vytápění objektu v období zimním. Celý systém pracuje jako velký tepelný zásobník - akumulátor.


Je opravdu nejúčinnější svislý hlubinný vrt?

Ano. Je to nejefektnější systém jímání geotermální tepelné energie. Využívá se teplo hornin v podloží. Vrty hluboké až 150 m se umisťují v blízkosti stavby, nejméně 10 m od sebe. Je možno umístit vrty i pod stavbou, zvláště jde-li o novostavbu. Na 10 kW výkonu tepelného čerpadla je potřeba 120 až 180 m hloubky vrtu, podle geologických podmínek. Vrty nelze provádět kdekoli, je vhodné zajistit si hydrologický průzkum, aby nedošlo k narušení hydrologických poměrů. Výhodou je celoročně stálá teplota zdroje (cca 8 až 12 °C), takže tepelné čerpadlo pracuje efektivně. Velmi důležitý je výběr kvalitního primárního okruhu se sondou. Po zasunutí sondy do vrtu se zbylý prostor vyplní k tomu určenou suspenzí, aby se dosáhlo dobrého přestupu tepla a nedošlo k nechtěné kontaminaci spodních vod, případně ztráty vody z pramenů. Pak už se sonda nedá vytáhnout a nelze ji tedy opravit. Primární potrubí GEROtherm je vyrobeno ze specíláního materiálu PE 100-RC (RC - Resistance to Crack), určeného do vrtů pro tepelná čerpadla pro svoji mechanickou odolnost proti podélným vrypům při zavádění sondy do vrtu, potrubí je certifikováno a má testovanou životnost až 100 let!


Proč používat pro zásobování (přivádění a odvádění) potrubí ze speciálního materiálu PE 100-RC?

Trubky z materiálu PE 100-RC si zajistily v minulých desetiletích pevné místo v oblasti zásobování různými médii. Jejich předností je nízká hmotnost, pružnost, svařitelnost, možnost používat velké délky, přepravní kapacity a odolnost proti korozi, abychom uvedli pouze něktré znich - přesvědčují i v současnosti projektanty, aby realizovali odpovídající stavby pomocí tohoto aktuálního materiálu. Pro zjištění kvality existuje rozsáhlý a přísný mezinárodní soubor pravidel a norem.


Jsou umělohmotné trubky GEROtherm z materiálu PE 100-RC bezpečné?

Pro příslušný způsob používání byly trubky z materiálu PE 100-RC podrobeny rozsáhlým schvalovacím zkouškám. Při těchto zkouškách je u trubky kromě jiného prokazována mez pevnosti vnitřního tlaku při tečení, ze které musí u moderních materiálů, jako je materiál PE 100-RC, vyplývat extrapolovaná životnost větší jak 100 let. Dále musí být přímo u výrobce prováděny a prokazovány tlakové zkoušky meze pevnosti každé šarže! Více než 40 let zkušeností s tímto procesem zajišťování a prokazování stálé kvality dosvědčují, že mohou být bezpečně přepravována i nebezpečná média.


Co to je bodové zatížení?

Pokud je tlakové potrubí na vnějším povrchu zatěžováno například kameny nebo střepy, může během let způsobit poškození trubky, které může vést až k jejímu prasknutí. V minulých letech byly vyvinuty různé metody pro simulaci takového případu a zkoušení trubek, jestli jsou vůči takovému zatížení odolné.

Chcete se ještě na něco zeptat?

  • Vyplněním Města / PSČ se váš dotaz dostane rychleji ke správnému obchodně technickému zástupci, který vás případně kontaktujte pro upřesnění informací. 

  • Položky označené hvězdičkou (* ) jsou povinné.